Strom radosti

Dnes sváteční den má Hanka Dnes sváteční den má Hanka, je pokladem v mém srdci, výborná - jako ve škole známka, s vědomostmi, hodnými sečtělému mudrci. Moje milá Hani, z přátelství a lásky chci Ti kus sebe dát, posílám s pohlazením věčné přání, navždy, já, Tvůj věrný poeta i kamarád. Ať radost a láska drží Tě nad vodou,  zasni se do oblak a nech sny promlouvat, už žádné boláky ani bolesti nohou, kol kolem milé básníky, kteří budou Tě milovat. Můžeš v klidu doufat, že láska i přátelství přetrvá, na spřízněnou  duši boty nazouvat, ke sblížení jsou zapotřebí vždycky dva! Opravdu mile zní Tvé ctěné jméno, ústy splyne jako úsvit na březích zrána, zašimrá v mechoví, kde ozvěně je odtajněno,  tak svěže zní: Hana, žena jasem malovaná... Brána, kde přebýváš, tam, kde jsi doma, otevírá se laskavosti a pouhé pravdě, daleko za dobře, kudy chodívá zloba, z přání je touha a z touhy Tvůj povděk. Ať radost a láska drží Tě nad vodou,  zasni se do oblak a nech sny promlouvat, už žádné...

V lásce Někdy zažívala krutá muka, na duši cítila vroucné pohlazení, velmi však milovala jednoho kluka, ve snění s ním  na vracela čas i toužebné políbení. Jako malá dívka s blonďatými copy, hrála si v řece, kterou má  tak  ráda, svým nadhledem bořila krásu i nebeské stropy,  zdolávala hráz studu & statečně nocí, jako přízračná víla, vládla. Jméno nese po řece, která jí koluje v krvi & vzpomínkách, ten  chlapec, co za ní v osudu připlul básnickou lodí  ví  naprosto  stejně, jako zní spanile jejich láska, že věčná je Otavínka, a slovo milé se z ničeho a opětovně  v lásce  zrodí...                                                                   TOMÁŠ  PŘIDAL                               ...