RANNÍ KÁVA

 

Ani té nejmenší bolesti neutečeš;

zprávu píšeš dlouho do noci.

Radosti, ty nejmenší, do rukou bereš

a náhle jsou z nás proroci,

 

co nemají právo na vlastní život;

chodíváme po hliněné dlažbě

a žasneme, díváme se na strop,

kde ptáci usínají zcela běžně,

 

ale vidíš na nich, chtěli by vyprávět

o zemích pomerančů, kastanět.

Tam padá noc ve jménu příběhů.

 

Lovcům nelze odpustit, jen rozumět,

jména rukojmích se učí nazpaměť.

Káva ve tvém klínu chladne na něhu.

 

Vladimír Stibor                                                 15. ledna 2024